Rundfunksender Aussig
Autor: Wolfgang Lill für Radiomuseum.org - Übersetzung ins Tschechische von Ing. E. Lederer, Aussig a. E.

Rozhlasový vysílač Ústí nad Labem
Autor : Wolfgang Lill pro Radiomuseum.org 
- Překlad od Ing. E. Lederer, Ústí n. L.

Home
Auf Befehl der Naziverwaltung in Aussig (Sudetengau) wurde im Herbst 1944 ein Rundfunksender installiert.
Na podzim 1944 byl základě rozkazu nacistické správy v Ústí n.L. (Sudetengau) instalován rozhlasový vysílač.
 
Das Studio befand sich in einem Bunker im Marienfelsen. Der Wehrmachts-Mittelwellensender hatte
im A3-Betrieb eine Leistung von 300 Watt.
Man hatte in diesem kriegswichtigen Ort
(Rüstungsindustrie) zuvor das Benachrichtigungssystem
in Form von drahtgebundenen Lautsprecheranlagen und Sirenen ausgebaut.
Bereits beim ersten Luftangriff am 14. 12. 1944 auf den
Ortsteil Schreckenstein war diese drahtgebundene Anlage ausgefallen
 und teilweise auch die Sirenen.
Deshalb wurde aus dem sicheren Bunker auf Mittelwelle 1190 KHz gesendet


Studio bylo zřízeno v krytu v Mariánské skále. Vojenský středovlnný vysílač měl v provozním režimu A3 výkon 300 W. Již dříve byl v tomto pro zbrojní průmysl důležitém městě vybudován informační systém založený na soustavě sirén a reproduktorů propojených drátovými vedeními. Již při prvním náletu dne 14.12.1944 na čtvrť Střekov se tato síť zhroutila, částečně vypadly i sirény. Z tohoto důvodu byl zřízen vysílač v bezpečném krytu, který vysílal na středních vlnách na kmitočtu 1190 kHz.


Bild 1 Schreckensteinmassiv
         
         
Bild2:
Informationstafel zum Marienberg
(Leider waren alle Tafeln so besprüht.)
  Bild3:
Eingang zu einem Bunker.
(ähnlich dem Rundfunksender-Bunker, der leider liquidiert ist.)
Bild 4:
Sendeantenne.
Netzantenne , in einem Baum installiert.
 
  
Die meisten der Einwohner besaßen damals die sogenannten Volksempfänger, teilweise auch batteriebetrieben.
Mit diesem 300-Watt-Sender konnte der Großraum Aussig erreicht werden. Dies bewährte sich bei der großen Bombardierung am 17. und 19. 04. 1945, wo neben Industriebetrieben das Stadtzentrum größtenteils zerstört wurde.

Většina obyvatel tenkrát vlastnila t.zv. Volksempfänger , částečně dokonce napájený z baterií. Uvedeným vysílačem bylo proto možno pokrýt celý prostor tzv. velkého Ústí. To se osvědčilo při velkých náletech ve dnech 17. a 19.04.1945, při kterém bylo vedle průmyslových podniků z větší části zničeno i centrum města.

    Bild 5: Stadtzentrum (Bild stammt vom Mai 1945)  
  
Auf gleichen Frequenzen wurden solche Sender auch in anderen Städten des Sudentengaus installiert, so z. B. in Teplitz und Brüx (heute Most). Im Gebiet Böhmen und Mähren waren Großsender installiert. Sender der Böhmen sendete in deutsch auf 269,5 m = 1118 Khz mit 100 KW. In dieser Region war auch der Prager Rundfunk auf 638 Khz, mit 120 kW Sendeleistung zu empfangen, welcher auch regelmäßig das deutsche Programm der Reichsrundfunk übernahm.
Ziel der Kleinsender war es, vor allem in Gebieten, wo sich kriegswichtige Schwer- und Rüstungsindustrie befand, in erster Linie wichtige Luftlagemeldungen und entsprechende Hinweise an die Bevölkerung in diesem Gebiet dezentral zu senden. So wurden die Hermann-Göring-Werke in Oberleutensdorf (heute Litvinov) ab Mitte 1944 nahezu täglich bombardiert. Man hätte diese Meldungen auf den Hauptsendern ausstrahlen können, aber dies hätte zur Verunsicherung der Bevölkerung im Protektorat und Sudetengau geführt.

Na stejném kmitočtu byly zřízeny vysílače i v jiných městech Sudet, např. v Teplicích, Mostě a dalších. V oblasti Protektorátu Čechy a Morava vysílaly velké vysílače. Vysílač Böhmen vysílal v němčině na 269,5 m = 1118 kHz s výkonem 100 kW. V této oblasti bylo možno přijímat i Pražský rozhlas na 638 m s vysílacím výkonem 120 kW. I ten pravidelně přebíral německý program říšského rozhlasu.
Malé vysílače byly určeny k tomu aby, především v oblastech s důležitými závody těžkého a zbrojního průmyslu, vysílaly decentralizovaně především zprávy o stavu ohrožení ze vzduchu a předávaly pokyny obyvatelstvu těchto oblastí. Tak závody Hermann-Göring-Werke Oberleutensdorf (nyní Chemopetrol Litvínov) byly od poloviny roku 1944 téměř denně cílem bombardování. Tyto informace by samozřejmě bylo možno vysílat na hlavních vysílačích. To by však vedlo k znejistění obyvatelstva v celém protektorátu a v Sudetech.

  
Am 07. Mai 1945 wurde in Aussig der „Národni výbor“ (Nationalausschuss) von Tschechen und deutschen Antifaschisten gegründet. Die Nazis hatten sich größtenteils abgesetzt und damit war es relativ einfach, die Machtübernahme zu sichern. Als förderlich erwies sich, dass der Chef der Ortspolizei sich auf die Seite des "Národní výbor " stellte und den Schutz und die Ordnung im Ort zusagte.

Dne 7. května 1945 byl v Ústí n.L. založen Čechy a německými antifašisty založen Národní výbor. Nacisté z větší části uprchli, a proto bylo převzetí moci poměrně jednoduché. Přispělo k tomu i to, že velitel místní policie se postavil na stranu Národního výboru a přislíbil udržení pořádku ve městě.
  
  Ein 17-Jähriger hatte die wohl vorbereitete
Sprengung des Senders verhindert.
Der deutsche Bürgermeister Franz Czermak
hatte Schlüssel von dem Bunkerzugang und
stellte diese zur Verfügung.
Bereits am 08. Mai 1945 um 14.00 Uhr ging
der Sender wieder in Betrieb, also zu einem
Zeitpunkt, wo die sowjetischen Truppen
noch gar nicht die Stadt besetzt hatten.
Der Sprecher Josef Sramek eröffnete diese erste Sendung mit dem Ausspruch:
"Das Leben geht weiter!"

Jistý sedmnáctiletý mladík měl údajně zabránit připravenému odstřelu vysílače. Německý starosta města Ústí nad Labem Franz Czermak měl klíče ke vchodu do krytu a dal je k dispozici.
Již 08. května 1945 ve 14.00 začal vysílač znovu vysílat, tedy v době, kdy sovětská vojska ještě město neobsadila. Hlasatel Josef Šrámek zahájil první vysílání slovy:
"Život jde dál !"
Bild 6: Rundfunksprecher J. Sramek im Bunkerstudio    
 

Bild 7: Techniker bei der Arbeit: Zur Verfügung steht ein Mischpult mit
Eingängen für Grammophon, Radio und Mikrofon von Siemens.

Nun gewann der Sender eine neue Bedeutung. Er wurde zur Informationsquelle für die Einwohner, Behörden, Verwaltungen, Betriebe.
Bereits am 13. Mai gab es einen täglichen Programmablauf.

     
 

Die Nachrichten wurden zweisprachig gesendet, das Programm aus Prag war in tschechisch.

Natürlich standen die Meldungen des „Národní výbor“ zu organisatorischen Problemen in der Stadt im Vordergrund.








Bild 8: Vor dem Sender. Die Nutzung deutscher
Armeekleidung war damals üblich.
Dank einer Stenotypistin aus den Aussiger Schicht-Werken sind uns die Durchsagen, Sendepläne usw. erhalten geblieben. Bereits am 13. Mai wird folgender Sendeplan verkündet, hier mit den Worten von Josef Sramek selbst:
„Wir machen unsere Hörer darauf aufmerksam, dass wir zu jeder vollen Stunde Nachrichten geben. Außerdem hören Sie um 10 Uhr Nachrichten aus Prag, um 13.00 Uhr und um 15.00 Uhr schalten wir ebenfalls auf Prag. Sie hören den Nachrichtendienst. Von 12.00 Uhr bis 14.00 Uhr hören Sie unser Mittagskonzert und abends unsere bunte Folge. 5 Minuten vor jeder Stunde hören Sie unser Pausenzeichen, das wir bis zur Meldung durchgeben.“
 
Die Nachrichten wurden zweisprachig gesendet, das Programm aus Prag war in tschechisch. Natürlich standen die Meldungen des ,,Národní výbor zu organisatorischen Problemen in der Stadt zur Verfügung.

Zásluhou stenografky ze Schichtových závodů (nyní Setuza) se zachovaly programové plány a hlášení. Již 13. května byl vyhlášen tento plán vysílání – zde slovy Josefa Šrámka: "Upozorňujeme naše posluchače, že každou celou hodinu budeme vysílat zprávy. Navíc v 10.00 hodin uslyšíte zprávy z Prahy, také ve 13.00 a v 15.00 hodin přepínáme na Prahu. Uslyšíte zprávy. Od 12.00 do 14.00 hodin uslyšíte náš polední konzert a večer vysílání pestrého programu. Pět minut před každou celou hodinou uslyšíte časové znamení, které bude trvat až do zpráv."
Erstmals am 13. Mai werden Befehle des sowjetischen Militärkommandos verlesen. Man gibt z. B. den Befehl, dass die noch hängenden weißen Fahnen zu entfernen sind und das Tragen von weißen Armbinden ebenfalls untersagt wird. Interessant ist dazu, dass die Prager Regierung das Tragen der weißen Armbinden und dadurch die Kennzeichnung aller Sudetendeutschen befohlen hatte!

13. května byl poprvé přečten rozkaz sovětského vojenského velení. Byl to např. rozkaz, odstranit dosud vyvěšené bílé prapory a že se zakazuje také nošení bílých pásek na rukávu. Zajímavé v této souvislosti je, že pražská vláda právě nošení bílých pásků a tím označení všech sudetských němců nařídila!


 
 
Weiterhin wurde bekannt gegeben, dass sämtliche Ausrüstungen der Wehrmacht, der SS usw. Eigentum der Sowjetunion sind und
abgeliefert werden müssen.

Dále bylo oznámeno, že veškerá výzbroj a výstroj Wehrmachtu, SS a dalších složek jsou majetkem Sovětského svazu a musí být odevzdány. Z dnešního hlediska je přímo kuriózní, že vysílač byl ponechán v činnosti a že jako majetek Wehrmachtu nebyl zkonfiskován.


Regelrecht kurios ist aus heutiger Sicht, dass man den Sender unbeschadet arbeiten ließ und auch dieses "Wehrmachtseigentum" nicht konfiszierte.

Etwa Mitte Mai gab es Akkuprobleme beim Sender, der ja auch bei Stromausfällen sicher arbeiten musste. Aber auch das konnte gelöst
werden.

Die Zahl der für den Sender tätigen Personen hatte sich inzwischen erhöht.





Bild 9: Der überarbeitete Sender.
Am 18. Mai kam es jedoch zu einem Ausfall des Senders in der Endstufe. Der Aussiger Josef Munka, beschäftigt bei Siemens & Halske in Aussig, installierte zwei neue 100-Watt-Pentoden, welche mit 1000 V betrieben wurden. Damit konnte ab 21. Mai 1945 der Sender wieder in Betrieb gehen, aber nur noch mit 200 Watt Leistung. (s. Bild 9) 
Ab 29. 05. 1945 gibt es neue Sendezeiten und Sendefolgen :
       „Die Sendefolge beginnt wie bisher um 8.00 Uhr früh mit Unterhaltungsmusik bis 8.30 Uhr. Um 8.30 Uhr hören Sie die ersten Weisungen, anschließend die langsame Wiederholung zum Mitschreiben für Betriebe und Dienststellen. Wir wiederholen alle Weisungen des Vortages. Dann hören Sie uns wieder um 12.00 Uhr mit unserem Mittagskonzert, um 12.30 Uhr neue Weisungen. Anschließend schalten wir nach Prag, von dort hören Sie bis 13.00 Uhr Unterhaltungsmusik und um 13.00 Uhr die Nachrichten in tschechischer Sprache. Dann melden wir uns wieder um 18.30 Uhr mit Weisungen des
Okresní národní výbor“ (Bezirks National Verwaltung Aussig).
Um 19.00 Uhr schalten wir nach Prag und um 20.00 Uhr wiederholen wir alle Weisungen des Tages.“
Od 29.05.1945 byly upraveny doby vysílání i program:
  "Program začíná jako dosud v 8.00 hodin zábavní hudbou do 8.30. V 8.30 uslyšíte první pokyny, na to pomalé opakování pro zápis v podnicích a služebnách. Budeme opakovat i všechny pokyny předešlého dne. Pak nás zase uslyšíte ve 12.00 hodin s naším poledním koncertem. Ve 12.30 nové pokyny. Poté přepínáme na Prahu, odkud do 13.00 uslyšíte zábavní hudbu a ve 13.00 hodin zprávy v češtině. Pak se znovu přihlásíme v 18.30 s pokyny Okresního národního výboru. V 19.00 hodin přepínáme na Prahu a ve 20.00 hodin zopakujeme pokyny dne."
 
Am 23. 07. 1945 erreicht die "Stadt-Rechts-Kommission" der inzwischen in Ústí nad Labem umbenannten Stadt ein Schreiben des Ministeriums für Information der ČSR, datiert vom 19. 07. 1945.

Dne 23.07.1945 došel místní správní komisi města (dále MSK), mezitím přejmenovaného na Ústí nad Labem, dopis Ministerstva informací ČSR ze dne 19.07.1945 s tím, že se v Praze se dozvěděli o provozu radiového vysílače v Ústí n. L. Označili celou věc za nepřípustnou a přikázali provoz vysílače okamžitě zastavit.

  Inhalt des Schreibens: Man hatte in Prag
erfahren, dass in Ústí nad Labem ein
Rundfunksender betrieben wird. Das ist
unzulässig und der Sendebetrieb ist
sofort einzustellen.



Es muss in den folgenden Tagen einen
regen Telefonverkehr zwischen Prag
und Ústí nad Labem gegeben haben. Leider ist
dazu nichts überliefert, aber die
Verwaltung erreichte, dass der Sender
weiter betrieben werden durfte.



Mit Schreiben vom 01. 08. 1945,
gerichtet an alle öffentlichen Ämter und
Behörden, teilt die Kreis-Rechts-
Kommission in Ústí nad Labem mit, dass der
Sender täglich die Informationen der
Rechts-Kommission und der Bezirks-
und örtlichen Nationalverwaltung
bekannt macht.
Der benannte Personenkreis ist dazu angehalten, die Meldungen um 8.30 Uhr, 12.30 Uhr und 20.00 Uhr auf Mittelwelle 260 m anzuhören. Weiterhin werden Radioapparate zur Verteilung gestellt, sofern bei diesen Ämtern keiner vorhanden ist.






Bild 10: Schreiben aus Prag


     
Das Datum des Umzuges des Senders ist nicht genau bekannt. Die vorhandene Technik und auch die Antenne wurden erst einmal übernommen. Neuer Standort war dann die Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum. Dieses historisch sehr wertvolle Gebäude in der Straße na Schodech 10, gebaut 1897-1899, verließen die Besitzer zu Kriegsende.
Nun war auch der große Nachteil, die Tallage des Senders im Schatten des Marienfelsens, verschwunden. Die Villa befindet sich hoch über der Stadt und da konnte man mit 200 Watt effektiver senden. In den Nachtstunden war dieser Sender sogar in Prag zu em
pfangen.

Bild 11: Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum; heute beherbergt sie das Studio des Nordböhmischen Rundfunks.

Ab Oktober 1945 begann aus der Villa das Bezirksstudio des Tschechoslowakischen Rundfunks auf der Frequenz 701 kHz zu senden.
Im Juni 1945 erhielt der Sender zunächst drei provisorische Senderäume im Zentrum der Stadt. Im Dachgeschoß der Sparkasse arbeitete nun die Redaktion und es spannten sich Senderdrähte im Zentrum der Stadt.
Inzwischen war man dazu übergegangen, wohl auch auf Weisung der Prager Regierung, alle Ansagen nur noch in tschechischer Sprache zu senden. Um den noch dort wohnenden Deutschen, welche häufig der tschechischen Sprache total unkundig waren, die oftmals wichtigen Meldungen zu übermitteln, wurden diese häufig übersetzt und an zentralen Punkten wie Metzger oder Bäcker ausgehängt.
Die Wolfrum-Villa war jedoch für ein dauerhaftes Rundfunkprogramm schon vorgesehen. 

Mit einem Aufruf des Nordböhmischen Senders Ústí n. L. von Mitte Oktober 1945 begann eine große Aktion für den Ausbau des neuen Senders in Ústí n. L.

Bild 13: Aufruf in ,,Mláda fronta" vom 27.10.1945
Die deutsche Übersetzung:
Eine Woche Arbeit für den nordböhmischen Sender Aussig a. d. E..
Unter diesem Motto begann eine große Aktion, die für den Ausbau eines neuen Senders in Aussig bestimmt wurde. Es handelt sich um den Nordböhmischen Regionalsender, welcher dem hiesigen Volke dienen sollte und welchen sich die Aussiger Kolonisten (zur Erläuterung die neuen Einwohner der Stadt) für ihre opferwillige und emsige Arbeit sicher verdienen.
Schon bloßem Aufruf wurden Schallplatten. Lautsprecher, verschiedenes technisches Material hergebracht und es gab auch Fleißige, die ganze Möbelstücke anlieferten. Die Einrichtung dieses Senders wurde vom (wörtlich übersetzt) Gau Böhmisch Leipa am Parteitag der Tschechischen Nationalistischen Partei einstimmig unterstützt.
Der Minister für Information und Aufklärung, Herr Kopecky, erklärte, dass Aussig als ausgewählte Stadt Zentrum des Tschechischen Nordens (gemeint Nordböhmen) die einzige und geeignetste Stelle für die Lösung des Problems darstellt. Ebenso riefen auch andere Gewerkschaften und Ämter nach Errichtung von diesem ,,Mittler" zwischen dem Zuhause und der Welt.
Ein genauer Termin des Umzugs in die Wolfrum-Villa (siehe Bild 11) konnte ich leider nicht ermitteln. Es war auf jeden Fall im November 1945, denn in der "Mlada Fronta (Regionale Tageszeitung) erschien ab Mitte November täglich das Rundfunkprogramm nicht nur der Sender Prag 1 und Prag 2, sondern nun auch von Ústí nad Labem. Das Programm wurde stundenweise ausgestrahlt und zeitlich ständig erweitert.
 

Bild 14: Programm vom 23. 12. bis 25. 12. 1945
  Als Beispiel hier ein Ausschnitt des Weihnachtsprogramms von 1945 (Bild 14) 

Ab 01. 03. 1947 wird Radio Ústí n. L. angeschlossen und heißt jetzt "Nordböhmischer Rundfunk des Tschechoslowakischen Rundfunks"  (Severo
česky  vysilač prevzat Československym rozlasem9.
Mit dieser
Lösung, so die Begründung, konnte die Qualität
der Sendungen wesentlich verbessert werden. 

Od 01.03.1947 bylo rádio Ústí n.L. připojeno (zu was ?) a nese název "Severočeský vysílač převzat Československým rozhlasem. Tímto řešením, tak praví zdůvodnění, bylo možno významně zlepšit kvalitu programů.

Im Jahr 1949 hielt auch neue Technik Einzug. So bekam der Sender ein gebrauchtes Tonbandgerät der US-Armee mit immerhin 80 kg Eigengewicht. Später kam auch ein Reportagetonbandgerät "Elfis" zum Einsatz, was samt Akkumulatoren ca. 30 kg wog.

V roce 1949 nastoupila nová technika. Vysílač tehdy obdržel použitý magnetofonový přístroj americké armády vážící 80 kg. Později byl používán i reportážní magnetofon "Elfis", který spolu s akumulátory vážil asi 30 kg.

Im Jahre 1950 wird dem Sender im Rahmen des Kopenhagener Wellenplans die Frequenz 701 kHz zugeteilt, maximale Sendeleistung 4 kW.
Es gibt noch eine weitere Mittelwellenfrequenz für Ústí n. L. auf 1520 kHz, Leistung max. 2 kW

V roce 1950 byla vysílači v rámci Kodaňské úmluvy o vysílacích kmitočtech přidělena frekvence 701 kHz s maximálním výkonem 4 kW. Pro Ústí n.L. však existuje ještě další středovlnná frekvence 1520 kHz, s maximálním výkonem 2 kW.

V roce 1950 byla vysílači v rámci Kodaňské úmluvy o vysílacích kmitočtech přidělena frekvence 701 kHz s maximálním výkonem 4 kW. Pro Ústí n.L. však existuje ještě další středovlnná frekvence 1520 kHz, s maximálním výkonem 2 kW.


Nach dem Genfer Wellenplan, welcher ab 23. 11. 1978 gilt, änderte sich die Frequenz des Nordböhmischen Rundfunks auf 701 kHz, Sendeleistung nunmehr 14 kW. Bereits in den 60-er Jahren wird nun auch wieder dreimal täglich ein Programm für die Deutschen ausgestrahlt. Dies hatte eine Länge von ca. 27 Minuten und die Frühsendung wurde nachmittags und abends wiederholt.

Podle ženevské dohody o rozdělení kmitočtů, která platí od 23.11.1978, byla zachována frekvence Severočeského rozhlasu na 701 kHz, její výkon mohl být nyní až 14 kW.Již v 60. letech se opět vysílalo i v němčině. Třikrát denně byl vysílán pořad pro německé občany v délce 27 minut, který byl odpoledne a večer opakován.

 
Bedanken möchte ich mich für die Unterstützung insbesondere beim Stadtarchiv Ústí nad Labem, Herrn Dr. Vladimír Kaiser, Frau Dr. Hladikova, und beim Bezirksmuseum Ústí nad Labem bei Herrn Houfek und Frau Houfkova sowie bei Herrn E. Naus aus Teplice.
Die Archivbilder wurden mir freundlicherweise zur Veröffentlichung im Radiomuseum zur Verfügung gestellt. Die anderen Farbbilder sind eigene Aufnahmen.
Wolfgang Lill
Mit Genehmigung des Autos für das Internet bearbeitet, von K.H. Kralowetz München, nach einer Vorlage von Wolfgang Eckardt, 16.03.2010

 

 

 

 

 

Rozhlasový vysílač Ústí nad Labem

Autor : Wolfgang Lill pro Radiomuseum.org

 

Na podzim 1944 byl základě rozkazu nacistické správy v Ústí n.L. (Sudetengau) instalován rozhlasový vysílač.

Studio bylo zřízeno v krytu v Mariánské skále. Vojenský středovlnný vysílač měl v provozním režimu A3 výkon 300 W. Již dříve byl v tomto pro zbrojní průmysl důležitém městě vybudován informační systém založený na soustavě sirén a reproduktorů propojených drátovými vedeními. Již při prvním náletu dne 14.12.1944 na čtvrť Střekov se tato síť zhroutila, částečně vypadly i sirény. Z tohoto důvodu byl zřízen vysílač v bezpečném krytu, který vysílal na středních vlnách na kmitočtu 1190 kHz.

Většina obyvatel tenkrát vlastnila t.zv. Volksempfänger , částečně dokonce napájený z baterií. Uvedeným vysílačem bylo proto možno pokrýt celý prostor tzv. velkého Ústí. To se osvědčilo při velkých náletech ve dnech 17. a 19.04.1945, při kterém bylo vedle průmyslových podniků z větší části zničeno i centrum města.

Na stejném kmitočtu byly zřízeny vysílače i v jiných městech Sudet, např. v Teplicích, Mostě a dalších. V oblasti Protektorátu Čechy a Morava vysílaly velké vysílače. Vysílač Böhmen vysílal v němčině na 269,5 m = 1118 kHz s výkonem 100 kW. V této oblasti bylo možno přijímat i Pražský rozhlas na 638 m s vysílacím výkonem 120 kW. I ten pravidelně přebíral německý program říšského rozhlasu.

Malé vysílače byly určeny k tomu aby, především v oblastech s důležitými závody těžkého a zbrojního průmyslu, vysílaly decentralizovaně především zprávy o stavu ohrožení ze vzduchu a předávaly pokyny obyvatelstvu těchto oblastí. Tak závody Hermann-Göring-Werke Oberleutensdorf (nyní Chemopetrol Litvínov) byly od poloviny roku 1944 téměř denně cílem bombardování. Tyto informace by samozřejmě bylo možno vysílat na hlavních vysílačích. To by však vedlo k znejistění obyvatelstva v celém protektorátu a v Sudetech.

Dne 7. května 1945 byl v Ústí n.L. založen Čechy a německými antifašisty založen Národní výbor. Nacisté z větší části uprchli, a proto bylo převzetí moci poměrně jednoduché. Přispělo k tomu i to, že velitel místní policie se postavil na stranu Národního výboru a přislíbil udržení pořádku ve městě.

Jistý sedmnáctiletý mladík měl údajně zabránit připravenému odstřelu vysílače. Německý starosta města Ústí nad Labem Franz Czermak měl klíče ke vchodu do krytu a dal je k dispozici.
Již 08. května 1945 ve 14.00 začal vysílač znovu vysílat, tedy v době, kdy sovětská vojska ještě město neobsadila. Hlasatel Josef Šrámek zahájil první vysílání slovy:
"Život jde dál !"

Vysílač nyní dostal nový význam. Stal se zdrojem informace pro obyvatele, správu a podniky. Již od 13. května existoval pravidelný každodenní program.

Zásluhou stenografky ze Schichtových závodů (nyní Setuza) se zachovaly programové plány a hlášení. Již 13. května byl vyhlášen tento plán vysílání – zde slovy Josefa Šrámka: "Upozorňujeme naše posluchače, že každou celou hodinu budeme vysílat zprávy. Navíc v 10.00 hodin uslyšíte zprávy z Prahy, také ve 13.00 a v 15.00 hodin přepínáme na Prahu. Uslyšíte zprávy. Od 12.00 do 14.00 hodin uslyšíte náš polední konzert a večer vysílání pestrého programu. Pět minut před každou celou hodinou uslyšíte časové znamení, které bude trvat až do zpráv."

Zprávy byly vysílány dvojjazyčně, program z Prahy byl český. Samozřejmě byly v popředí zprávy Národního výboru k organizačním problémům města.

13. května byl poprvé přečten rozkaz sovětského vojenského velení. Byl to např. rozkaz, odstranit dosud vyvěšené bílé prapory a že se zakazuje také nošení bílých pásek na rukávu. Zajímavé v této souvislosti je, že pražská vláda právě nošení bílých pásků a tím označení všech sudetských němců nařídila! Dále bylo oznámeno, že veškerá výzbroj a výstroj Wehrmachtu, SS a dalších složek jsou majetkem Sovětského svazu a musí být odevzdány. Z dnešního hlediska je přímo kuriózní, že vysílač byl ponechán v činnosti a že jako majetek Wehrmachtu nebyl zkonfiskován.

Zhruba od poloviny května se vyskytly problémy s napájením akumulátory, protože vysílač musel pracovat spolehlivě i při výpadcích proudu. I to však bylo vyřešeno.

Počet osob pracujících pro vysílač se v této době zvýšil. Dne 18. května došlo k výpadku koncového stupně vysílače. Josef Munka, zaměstnaný u firmy Siemens-Halske v Ústí n.L. proto namontoval dvě nové 100 wattové pentody, které byly provozovány při 1000 V.  Vysílač tak mohl od 21. května 1945 znovu vysílat, avšak jen s výkonem 200 W (viz obr. 9).

Od 29.05.1945 byly upraveny doby vysílání i program:
"Program začíná jako dosud v 8.00 hodin zábavní hudbou do 8.30. V 8.30 uslyšíte první pokyny, na to pomalé opakování pro zápis v podnicích a služebnách. Budeme opakovat i všechny pokyny předešlého dne. Pak nás zase uslyšíte ve 12.00 hodin s naším
poledním koncertem. Ve 12.30 nové pokyny. Poté přepínáme na Prahu, odkud do 13.00 uslyšíte zábavní hudbu a ve 13.00 hodin zprávy v češtině. Pak se znovu přihlásíme v 18.30 s pokyny Okresního národního výboru. V 19.00 hodin přepínáme na Prahu a ve 20.00 hodin zopakujeme pokyny dne."

V červnu 1945 dostal vysílač nejdříve 3 dočasná vysílací místnosti v centru města. Redakce pracovala v podkroví spořitelny a dráty vysílače se táhly nad městským centrem. 

V této době, zřejmě na příkaz pražské vlády, byly již všechny zprávy vysílány jen v češtině. Pro zprostředkování těchto zpráv německému obyvatelstvu, které čeština byla z velké části zcela neznámá, byly důležité zprávy překládány a vyvěšovány na frekventovaných místech, např. v pekárnách a řeznictvích.

Dne 23.07.1945 došel místní správní komisi města (dále MSK), mezitím přejmenovaného na Ústí nad Labem, dopis Ministerstva informací ČSR ze dne 19.07.1945 s tím, že se v Praze se dozvěděli o provozu radiového vysílače v Ústí n.L. Označili celou věc za nepřípustnou a přikázali provoz vysílače okamžitě zastavit.

V dalších dnech muselo dojít k intenzivnímu telefonickému domlouvání mezi Prahou a Ústím. Záznamy se nezachovaly, ale správa města dosáhla povolení pro další provoz vysílače!

Dopisem z 01.08.1945 všem veřejným organizacím a úřadům sdělila Okresní správní komise v Ústí n.L. (dále OSK), že bude dále uveřejňovat denně informace okresní a místní správní komise a jiných správních orgánů. Uvedenému okruhu lidí se nařídilo poslouchat zprávy v 8.30, 12.30 a 20.00 hodin na střední vlně 260 m. OSK rovněž přislíbila poskytnout rozhlasové přijímače úřadům, jimž chyběly.

V této době byla jako sídlo trvalého vysílače vyhlédnuta palácová vila podnikatele Carla Friedricha Wolfruma, postavená v letech 1897 – 1899. Provoláním severočeského vysílače Ústí n.L. z poloviny října 1945 začala nová etapa v historii rozhlasového vysílání v Ústí n.L.

Přesné datum přestěhování vysílače včetně používané techniky a antény do historicky cenné budovy Wolfrumovy vily (viz. obr. 11) v ulici Na schodech (č. 10), již museli její majitelé opustit koncem války, není známo. Bylo to určitě v listopadu 1945, protože v "Mladé frontě" vycházel od poloviny listopadu program rozhlasových stanic nejen pražského, ale i ústeckého rozhlasu. Pořady byly vysílány po hodinách, doba vysílání se postupně prodlužovala.

Přestěhováním byla odstraněna velká nevýhoda dosavadního stanoviště - poloha v údolí ve stínu Mariánské skály. Vila se totiž nachází vysoko nad městem a i při výkonu 200 Wattů se dalo vysílat mnohem efektivněji. V nočních hodinách bylo vysílání zachytitelné dokonce až v Praze.

Od listopadu 1945 začalo vysílat Krajské studio Českého rozhlasu na frekvenci 701 kHz.

Jako příklad uvádím část vánočního programu z roku 1945 (obr. 14).

Od 01.03.1947 bylo rádio Ústí n.L. připojeno (zu was ?) a nese název "Severočeský vysílač převzat Československým rozhlasem. Tímto řešením, tak praví zdůvodnění, bylo možno významně zlepšit kvalitu programů.

V roce 1949 nastoupila nová technika. Vysílač tehdy obdržel použitý magnetofonový přístroj americké armády vážící 80 kg. Později byl používán i reportážní magnetofon "Elfis", který spolu s akumulátory vážil asi 30 kg.

V roce 1950 byla vysílači v rámci Kodaňské úmluvy o vysílacích kmitočtech přidělena frekvence 701 kHz s maximálním výkonem 4 kW. Pro Ústí n.L. však existuje ještě další středovlnná frekvence 1520 kHz, s maximálním výkonem 2 kW.

Podle ženevské dohody o rozdělení kmitočtů, která platí od 23.11.1978, byla zachována frekvence Severočeského rozhlasu na 701 kHz, její výkon mohl být nyní až 14 kW.

Již v 60. letech se opět vysílalo i v němčině. Třikrát denně byl vysílán pořad pro německé občany v délce 27 minut, který byl odpoledne a večer opakován.

S výstavbou televizní věže na Bukové hoře v roce 1962 (původní výška 181,5 m - ve výšce 683 m a s postupujícím přechodem na vysílání VKV se bohužel význam regionálního středovlnného vysílače postupně snižoval.

V převratné době let 1989/1990 byl proveden přechod na vysílač VKV. Přesný termín ukončení středovlnného vysílání se mi bohužel zatím nepodařilo zjistit. Pokud to je někomu známo, prosím o sdělení tohoto údaje.

 

Poděkování za pomoc, zvláště

Archivu města Ústí n.L. (pan Dr. V. Kaiser, paní Dr. V. Hladíková)
Muzeum města Ústí n.L. (pan Mgr. V. Houfek a paní H. Houfková),
pan E. Naus z Teplic, a
Státnímu okresnímu archivu Děčín (pan Mgr. J. Nemec).
Archivní snímky mi byly podkyrnuty pro uveřejnění v Radiomuzeu.
Ostatní barevné snímky (kromě obr. 15) jsou vlastní.

 

Redakčně přepracoval : Wolfgang Eckhardt, 21.03.2010

Popis k obrázkům:

Obr. 1 : Mariánská skála

Obr. 2 : Informační tabule na Mariánské skále (bohužel postříkána vandaly)

Obr. 3 : Vchod do jednoho z krytů (podobný krytu s vysílačem, který byl zrušen).

Obr. 4 : Vysílací anténa – síťová anténa na stromě

Obr. 5 : Střed města (květen 1945)

Obr. 6 : Hlasatel J. Šrámek ve studiu v krytu

Obr. 7 : Technik při práci – k dispozici má mixážní pult Siemens se vstupy
pro gramofon, rádio a mikrofon

Obr. 8 : Před vysílačem. Běžné tehdy bylo i využití německé vojenské výstroje.

Obr. 9 : Rekonstruovaný vysílač

Obr. 11 : Palácová vila Carl Friedrich Wolfrum, nyní je v ní studio Severočeského
rozhlasu

Obr. 12 : Spořitelna v Ústí n.L. – historický snímek z roku 1940

Obr. 13 : Výzva v Mladé frontě z 27.10.1945

Obr. 14 : Rozhlasový program 23. až 25.12.1945

Obr. 15 : Rozhlasový a televizní vysílač Buková hora (Foto Google)